Pochva

Pochvu představuje vazivově svalový kanál délky přibližně 7cm od vchodu poševního k hrdlu.  Souvisí dole se zevními rodidly a cestou endocervixu s dutinou děložní. Je schopna velkého roztažení a prodloužení v průběhu porodu. Pochva tvoří manžetu kolem dolních dvou třetin hrdla – přední, postranní a zadní klenbu poševní.
Pochva je vystlána nerohovějícím dlaždicovým epitelem různé síly v průběhu života.  V prepubertálním a postmenopauzálním období je epitel tenký, tvořený vrstvou bazálních a několika vrstvami parabazálních buněk Atrofický epitel je náchylný k infekci – nespecifické vaginitis.

V reprodukčním období odráží vaginální epitel hormonální změny menstruačního cyklu. Pod vlivem estrogenu v  proliferační fázi cyklu epitel zesiluje a je vícevrstevný. Zralé epiteliální buňky na povrchu jsou velké, ploché, zprohýbané a mají pyknotické jádro (< 4 u). V sekreční fázi zesiluje intermediární vrstva a v buňkách přibývá glykogen. Odbourávání glykogenu laktobacily, kteří jsou vaginálními komenzály,  vede k vzniku kyselého pH, které brání šíření infekce mikroby a Candida albicans.

Hormonální cytologie: Poševní dlaždicový epitel odráží horrmonální změny mnohem citlivěji než cervikální. Stěr z fornixu tudíž poskytuje  užitečnou informaci o hormonálním stavu pacientky. Změny v průběhu menstručního cyklu mohou být orientačním vodítkem k určení ovulace.  Poporodní a postmenopauzální obrazy lze rovněž vyhodnotit. V klinické praxi má však hormonální cytologie své limity.

Role hormonální cytologie v klinické praxi   Jemný stěr má být proveden z horní třetiny vaginální stěny, která embryologicky derivuje z  Müllerova vývodu a představuje tudíž hormonálně nejcitlivější úsek pochvy. I tak však vznikají změny až několik dní po expozici estrogenu nebo progesteronu. Ačkoli vaginální epitel je nejcitlivější k estrogenu a progesteronu, reaguje rovněž na další hormony – androgeny, kortikosteroidy a tyroxin. Odpovídá rovněž na digitalis, cytostatika, orální kontraceptiva a hormonální substituční léčbu. K interpretaci cytologického nálezu hormonální cytologie je tudíž nezbytná úplná anamnéza, menstruační anamnéza a údaje o expozici exogenním estrogenům, např. v kosmetických krémech. Chronické záněty a infekce stimulují proliferaci epitelu. Např. infekce Trichomonas vaginalis je typicky sdružena se zralým proliferačním obrazem. Hyperkeratóza doprovází prolaps hrdla do vaginy. Proto stěry, které vykazují známky zánětu, radioterapeutických změn, hyperkeratózy anebo specifické infekce jsou nevhodné k vyhodnocení hormonální cytologie. Cervikální stěry by neměly být používány pro hodnocení hormonální cytologie, protože metaplazie a infekce mohou obraz zkreslit. V minulosti byly zaznamenány pokusy predikovat pomocí hormonální cytologie riziko abortu. Pro tyto účely je  však spolehlivé vyšetření biochemické nebo zobrazovací. Pro určení  ovulace musí být použity sekvenční stěry.

zralý dlaždicový epitel pochvy sestával z 18-20 vrstev epiteliálních buněk , které mohou být rozlišeny na tři zóny.

• superfciální ( synonymně povrchová zóna)
• střední (synonymně  parabazální zóna nebo  intermediární)
• bazální vrstva ( germinální, bazální a suprabazální vrstvy)

Pod estrogenním vlivem proliferuje  dlaždicový epitel pochvy do plné tloušťkya buňky povrchové vrstvy jsou tvořeny velkými hranatými dlaždicovými buňkami   (30-40um v průměru ) s bezstrukturními pyknotickými jádry 2-3um v průměru. Ty převládají v nátěrech odebraných uprostřed menstručního cyklu.

Pod vlivem  progesteronu epitel ztlušťuje vlivem proliferace buněk intermediární zóny. Stěry obsahují  velké glykogenem bohaté buňky (20-30 um v průměru) s bohatou bazofilní cytoplasmou; jádra těchto buněk jsou puchýřkovitá a mají jemný chromatin.  Tyto buňky se nazývají navikulární a převládajív druhé polovině cyklu. Pokud je sekrece progesteronu protrahovaná (jako v těhotenství) mají navikulární buňky ztluštělé okraje a vytvářejí v nátěru husté trsy.  Laktobacily katabolizují jejich glykogenový obsah cytoplazmy a nahá jádra a fragmenty cytoplazmy jsou přítomny v pozadí nátěrů.

Histologický řez z oblasti skvamokolumnární junkce. Tato oblast je citlivá na hormonální změny a její umístění se v průběhu reprodukčního života mění: this region is susceptable to hormonal changes and its location changes during reproductive life. skvamokolumnární junkce u zevního ústí v prepubertálním hrdle.

V nepřítomnosti hormonů např. pubertě, po porodu po menopauze vaginální epitel zeslábne na několik málo vrstev. Po menopauze nátěry odrážejí atrofii pochvy a sestávají z malých  (10um) okrouhlých křehkých parabazálních buněk. Mohou být přítomny jednotlivě nebo ve velkých formacích. Obvykle mají velká jádra vyplňující třetinu cytoplazmy. Jádra  mohou být pyknotická, nebo karyorrhekticky rozpadlá; častá je infekce. V laktačních a puerperálních nátěrech jsou parabazální buňky typicky bohaté glykogenem. Podobný obraz lze pozorovat při virilizujících ovariálních tumorech, nebo při léčbě testosteronem pro  lichen sclerosus.
Vaginální stěr novorozené holčičky vykazuje proliferaci epitelu v důsledku transplacentálního přestupu mateřských hormonů; tyto změny jsou však dočasné a odezní do atrofického obrazu.

Histological section of atrophic vaginal epithelium Note the thin non keratinised epithelium which is comprised of barely ten layers of cells above the basal layer. Note the uniform size of the nuclei and the even distribution of the nuclei. Also note that the Absence of glands deep to the epithelium ( in contrast with immature metaplastic cervical epithelium. The surface layers appear as “parabasal cells “in vaginal smears .