Morfologické a biologické charakteristiky cervikálního  adenokarcinomu  a adenocarcinoma in situ

• Adenokarcinomy tvoří 5 - 10 % všech karcinomů vznikajících v hrdle.
• Vyskytují se v několika  histologických typech, zahrnujících endocervikální adenokarcinom, endometrální adenokarcinom a světlobuněčný karcinom.  Endocervikální typ je nejčastější a nejsnadněji rozpoznatelný v cervikálních stěrech. Není však neobvyklá ani přítomnost více typů  adenokarcinomu v jednom nádoru
• Častá koexistence cervikálního adenokarcinomu se  skvamózním ukazuje na společnou etiologii  a patogenezi. HPVDNA  se nachází v obou a rizikové faktory jsou rovněž společné.
• Endocervikální adenokarcinom může být polypoidní nebo ulcerující. Tumor sestává z větvených a pučících žlázek vystlaných hlenotvornými nádorovými  buňkami podobnými žlázovým v endocervikálním kanálu.  Vyskytuje se ve třech stupních diferenciace – dobře středně a málo diferencovaný podle stupně podobnosti s endocervikálními buňkami.
• Endocervikální adenocarcinoma in situ je považován za plazovou verzi  cervikální intraepitelové neoplazie a prekurzor invazivního adenokarcinomu.
• I když  invazivní a  in situ formy endocervikálního  adenokarcinomu lze rozpoznat v  histologickém řezu,  spolehlivé cytologické rozlišení je nemožné.

 

Histology of adenocarcinoma of cervix

Adenocarcinoma in situ	Endocervikální adenokarcinom (dobře diferencovaný)	Endocervikální adenokarcinom (dobře diferencovaný)	Endocervikální adenokarcinom (špatně  diferencovaný)